hello there

20. january 2018 at 22:20 | hanča. |  Diary
Zdravím.

Nejsem si úplně jistá, jestli minulý článek měl znamenat můj návrat. Možná i ano. Ale ve skutečnosti mě mrzí, že v tomto blogovacím světě už nejsou ty osoby, kvůli kterým jsem to vlastně dělala. Všichni přátelé postupně přestali spravovat své blogy, stejně jako jsem přestala já, a na tom není vůbec nic špatného. Ale asi navždy mě bude zajímat kde jsou, co dělají a kým se stali. Jestli dosáhli toho, čeho chtěli. Jestli v životě zakopli, jestli bojovali, jestli byli smutní a šťastní. Jak žili.

A třeba se to jednou dozvím. Věřím, že někdy budu mít šanci znovu potkat nebo si jen napsat s lidmi, se kterými jsem se tu dřív znala. A kdo ví, třeba si i všimnou, že jsem se vrátila a dají o sobě vědět.
life, quotes, and love image

Každopádně, nevím, jak tu znovu začít. Posledních pár dní mám takové docela nostalgické chvilky a baví mě procházet tento starý blog, myšlenky, které jsem zde zanechala a teď se k nim můžu vrátit a divit se nad tím, co se mi dřív honilo hlavou. Ale je to skvělá věc, alespoň se můžu podívat, jak jsem se před pěti lety cítila. Můžu sledovat, co jsem bývala za člověka a porovnávat s přítomností.

 

what have we become

19. january 2018 at 9:50 | hanča. |  Diary
It's been almost five years since I uploaded the last article. But it definitely hasn't been five years since I checked this blog. I have been coming here throughout the years, seeking any new comment, wondering if there is still someone out there who thinks of me. I was checking the blogs of my souls here to see what they do in their personal life.

And within these years, I have always thought about writing a new article. But I just didn't feel it. It wouldn't be from my heart. As you might guess, many, so many things have changed in my life. It turned upside down and then back again and then left to right and to the moon and back, I have had the privilage to meet so many great people, to travel to so many magical places and to experience many moments in my life I know I will remember for life.

But most importantly, I have had the chance to find love. If you knew me before or if you didn't, it doesn't really matter, because everyone seeks love. Everyone is wandering out there, trying not to feel so alone. And I was one of those people, wishing I would have found the love of my life, but the odds were always against me because I hadn't been able to experience love before.

And then he came. It wasn't something that I changed. It wasn't the fact that I matured in any way. I truly believe the secret is hidden in the one person who actually changed the perspective of my love life. It happened three years ago and we have been together ever since. Madly in love.

I have lost weight. I actually managed to achieve this last year and I have never been more proud of myself, because I did it the right way for the first time. I actully enjoyed the ride and I am so grateful that I had him to encourage me through the whole process and never leave my side.

So here I am, finally writing this article because now I feel that it is worthy. That I have something to tell the world and it indeed means something. And I am happy.

When everything fades out and you actually find the way you're satisfied

27. may 2013 at 16:58 | Hanča. |  Stuffs
Každý máme nějaký svůj způsob, kterým téměř dokážeme zmizet z tohoto tíživého světa a najít si svůj klid, okamžik, který pro nás znamená víc, než si jen kdy dokážeme připustit. Potřebujeme si uspořádat myšlenky, které nutí naší hlavu k explozi, potřebujeme si na chvíli odpočinout, potřebujeme ze sebe vykřičet vztek a nebo dát zelenou slzám, kteé v sobě držíme. Každý sám se sebou bojuje jinak.
Pro mě je to hudba. stačí si do uší nahlas pustit píseň, která mě dokáže probudit. Zaposlouchám se a jako kdyby pro mě nic jiného neexistovalo a to je právě to, co pro mě hodně znamená, dokážu si najít něco, přes co ventilovat všechny mé pocity.
Large
Pro někoho to může být umění, kresba, zpěv, přes co se zbaví trýznivých myšlenek, nebo propustí uzdu radosti. Někdo si jde zaběhat ven, do lesů a přes energii získá svou volnost. Každý se k tomu stavíme jinak, ale jen přes své takzvané ventily se dokážeme udržet v tomhle bláznivém světě. A kdo nemá způsob, kterým by takto proplouval, těžko se sebou a s životem bojuje.
 


Oh, if you could see me now.

23. may 2013 at 17:47 | Hanča. |  Diary
Někdy si představuji jaké by to bylo, kdyby mě nyní mohla vidět osoba, která již nežije. Jestli by se nademnou zamyslela a byla by pyšná na to, kým jsem se stala. A co bych udělala já, kdybych měla tu možnost ji znovu vidět? Nejspíš bych ji pevně sevřela v náručí a už nikdy bych ji nechtěla pustit, nenechala bych ji znovu odejít.
Babička. Ona bývala tou, ke které jsem vždy vzhlížela, vždy jsem milovala být v její blízkosti a vždy jsem trpěla, když trpěla ona.
Takový člověk, který pro vás znamená tolik, že soucítíte s ním, takových lidí na světě tolik není. Je těžké jej najít, někoho, kdo vám bude rozumět beze slov.
Large
Taky máte někoho, kdo vám neskutečně chybí a vy víte, že už už nikdy neuvidíte? Může to být kdokoliv, mazel, přítel, někdo z rodiny, kdokoliv, kdo pro vás něco znamenal. Přemýšlíte nad tím, jestli vás odněkud sleduje a myslí na vás? Nad tím jaké by to bylo, kdyby bylo vše tak, jako to bývalo dřív?
Myšlenky a pocity, které neovládneme, přivádí nám hezké vzpomínky na někoho, koho jsme milovali.

Not an ending and not a beggining.

21. may 2013 at 0:40 | Hanča. |  Diary
Nebudu se omlouvat, jsem such a bad, bad girl!
Víte, venku je prostě krásně, hezké počasí se znovu ukázalo a i přesto, jak se to někdy dokáže posrat deštěm a zimou, tak je to úžasný. Třeba miluju bouřky, je tu někdo, kdo by sdílel stejný pocit? Když obloha burácí a každým okamžikem vzduch protne ta pronikavá záře blesku? Déšť bičuje do střechy, vy si pustíte nějakou píseň a jen prostě mlčky nasloucháte? Možná jsem jenom hodně veliký snílek a šílenec. :)
Large
Chci tedy říct, že jsem zpět. Nevím, jak intenzivně a nevím, na jak dlouho, jen cítím, že s vámi a s blogem, plným mých emocí, zase znovu potřebuji být. :) Takže se mě zase na chvíli nezbavíte, jakkoli bude krátká či dlouhá. Hanča se vrátila ve velkém! S naprosto obměněnou dobrou náladou a úsměvem ve tváři.

I'm sorry I''m being necessarily happy.

18. april 2013 at 16:36 | Hanča. |  Diary
Omlouvám se, že jsm se dlouho neozvala. A taky možná dlouho neozvu. Venku je krásně a mně se vrátil ten starý duch, který ve mně vždy přebýval. Mám se dobře a přemýšlím nad věcma, které bych mohla dělat. S kým bych je mohla dělat. A hlavně o tom, že už nemůžu sedět zavřeá sama. To je pro mě pokrok, takže jsem spokojená.
:) See you soon, hopefully.
Tumblr_mlgg7hramh1snhmvho1_400_large

Left Alone To Cry | překlad | 3

5. april 2013 at 19:30 | Hanča. |  Left Alone to Cry
Mirror on the wall
Z Niallova pohledu
Slyším nějaký hluk. Přední dveře se otevírají a v domě se ozývají kroky.
Otevřu oči a uvědomím si, že se stále nacházím v tom malém, dřevěném domku v Mullingaru. Paul mě nepřijde brzy ráno probudit. Kluci tu nikde nejsou, neříkají vtipy a nic nedělají. Jsem teď sám.
Kroky se přibližují k pokoji, ve kterém jsem.
Opatrně vylézám z postele a dveřmi nakukuji ven. Na konci haly jsou dvě mladé ženy. Co tady sakra dělají?

The moment when it's already past and you're drowning.

4. april 2013 at 17:55 | Hanča. |  Stuffs
Okamžik, kdy cítíte těžké okovy, které vás táhnou prudce ke dnu. Už nikde v dáli nevidíte ani srpeček světla, ani kousek naděje, která by vás mohla vytáhnout z trápení. Topíte se v něčem, co vás ničí zvenčí i zevnitř a už ani nedoufáte v šťastný konec.
Ale někdy musíme někde hluboko v myšlenkách najít něco, co razjasní naše předpoklady a změní náš úhel pohledu. Všechno nemůže být nikdy černé, vždy existuje něco šťastného v naší minulosti, přítomnosti a nebo vzdálené budoucnosti, co nás dokáže nakopnout dál, postavit na nohy a vytáhnout z temných vod zoufalosti. Nikdy neztrácejme naději, protože nevíme co by se stalo, kdybychom si opravdu sáhli na dno. Vždy může být hůř, stejně jako vždy může být lépe.
Tumblr_mkp62fqdlk1rq785io1_500_large
Nikdy nezapomínejme na to, kým doopravdy jsme. Nebyli jsme narozeni pro to, abychom se stali někým jiným, než sami sebou. Máme v sobě každý něco jedinečného, co nás dělá zvláštními osobnostmi a bez té malé, třeba i na první pohled nejasné, kouzelné věci by bylo vše jinak. Nesnažme se ztratit v tom, co si o nás ostatní myslím, nebo jak nás chtějí změnit podle jejich představ. Život je jen jeden a ubíhá rychleji, než si uvědomujeme.

Next articles


Where to go next