21 guns [what do you fight for?]

3. january 2013 at 0:21 | hanča. |  Writing mood
Tak, jsem tak nějak sepsala další jednorázovku a musím říct, že na tuhle jsem vážně pyšná. :D :)
Takový narcis. :D :)


Dívka v nevýstředních šatech pastelové barvy nervózně přešlapovala na přeplněné ulici a každou chvíli se rozhlížela kolem sebe. Netrpělivě si z nehtů odškrabovala zbytky starého, zašlého laku na nehty a mnula si prsty v dlaních. Někoho vyhlížela, ale stále ho nemohla mezi davem všech lidí, spěchajících do práce, do školy, anebo jen na důležitou schůzku, najít.
Bylo pozdě odpoledne, ale teplé letní slunce stále pražilo na již rozpálený Londýn. Dívka si ani patřičně nepamatovala, kdy ve svém rodném městě zažila takové dusno a horko, a proto na počasí takového způsobu nebyla zvyklá. Nepatrně si nadzvedávala lem svých šatů tak, aby své rozpařené tělo alespoň z části ochladila, a dále čekala. Pak se zamyslela. Pozvedla pravou dlaň ke svému břichu a pomalu přejela přes svůj trup. Přivřela oči a přemýšlela nad tím, jestli ej vše v pořádku.
Nevzrušeně vzhlédla k polorozpadlé ceduli nad sebou a s úlevou se snad již po tisíceré ujistila, že stojí na správném místě.

V té chvíli na opačné straně ulice, pár metrů od místa, kde dívka vyhlížela na někoho velmi důležitého, se prodíral davem lidí mladík, který vypadal na chlup stejně nervózně, jako ona dívka. Lidé se mu míhali před očima, jak moc rychle běžel, a každou chvíli nohou zavadil o někoho dalšího, kdo svlažil jeho maličkost nemístními poznámkami o správném chování. A pak ji zahlédl. Tu, kvůli které spěchal.
Okamžitě přidal do kroku a rozeběhl se přes ulici, kde projížděla spousta dopravních prostředků. Nevěnoval jim pozornost. Nevěděl jak, ani kudy, ale najednou stál na druhé straně a už si své kroky mířil k dívce, která čekala na smluveném místě pod cedulí od podzemního metra.
Připadalo to mu jak věčnost, než odstrčil zbývající počet lidí, dělící ho od ní, a konečně stál před dívkou. Nadšeně k ní vztáhl ruce a uchopil jí ve svém pevném náručí.
"Louisi?" Vykřikla dívka šťastně a zahleděla se mu hluboko do očí. Přitiskla své rozpařené rty na jeho a věnovala mu polibek, po kterém již tak dlouho prahla.
"Je mi líto, že jsem se zpozdil, Grace." Usmál se sklíčeně a spustil jeho ruce z jejích boků.
"To je v pořádku." Přiznala a zakroutila přitom chápavě hlavou.
"A kde jsi byl?" Chytla ho za ruku, která mu nehybně visela podél těla a rozešla se po schodech dolů, do tmavého podzemního metra.
"Já, já…" Přemítal si Louis v hlavě slova, která řekne a přerývavě dýchal.
"Jen jsem potřeboval něco zařídit." Odpověděl nakonec a horlivě se snažil vyhnout se střetu s jejíma čokoládově hnědýma očima.
"Dobře." Dál se už na nic neptala a doufala, že svému příteli věřit může. Protentokrát.
Zastavili se před turnikety a tak, jako to dělali vždy, se na sebe záludně pousmáli. Jen mladík si tentokrát nepřipadal tak nerozvážný a veselý. Paže si tiskl blízko k tělu tak, aby zakryl něco, co má schované v kapsách.
"Jdeme?" Stiskla mu Grace pevně ruku a znovu se na něj podívala. On ještě okamžik počkal, a když konečně viděl, jak se metru se zapípáním otevírají dveře, tak přikývl.
Oba se se smíchem rozeběhli a svižně se přehoupli přes turnikety, které jim bránili v cestě. Lidé na ně pokřikovali různé nadávky a poznámky, a důchodci po nich mermomocí vyhazovali svými holemi. Na to už byl ale Louis i Grace zvyklí.
Klopýtavě doběhli k metru a prudce do něj naskočili přesně ve chvíli, kdy se za nimi kovové dveře se zavrzáním zavřely. Udýchaně se chytli za nejbližší držáky a stále se smáli.
"Vždycky vymyslí nové poznámky, které zakřičet." Usmál se Louis a vlepil své přítelkyni na tvář letmou pusu.
"Viděl si toho starého pána vedle turniketů? Byl rudý v obličeji jak rajče." Dodala, a stejně jako on předtím, políbila Louise. Poté se ale úsměv z její tváře vytratil a ona chvilkově zvážněla.
"Víš, Louisi," oslovila ho nervózně a na okamžik se odmlčela.
"Někdy bych si přála, abychom takové věci už nemuseli dělat." Řekla zlomeným hlasem, kvůli kterému i Louisova tvář zkameněla. Věděl, na co Grace naráží.
"Přála bych si, abychom měli dost peněz. Na jídlo, na metro, na pořádný byt." Dodala smutně a sklopila pohled k špinavé zemi.
"Neboj, budeme se mít líp." Chlácholil ji Louis a přitom ji pevně sevřel ve svém konejšivém náručí. Stále si ale dával dobrý pozor na obsah svých kapes, aby se z nich neztratil ani drobeček.
"Pojď." Pobídl dívku, když se dveře se zapípáním znovu otevřeli a rychle ji vytáhl ze starého vagonu metra. Vedl jí mezi návalem lidí až zpět na povrch Londýna. Přešli ještě pár přechodů a známých ulic, než se dostali k zašlé a polorozpadlé budově, kterou nazývali svým domovem. S povzdechem zapadli do starých dubových dveří, které se za nimi s prásknutím zavřely, a vyšlápli pár schodů, dokud konečně nestáli před prahem svého bytu.
"Už zase?" Zaskučela Grace zklamaně a strhla z ošuntělých dveří popsaný papír.
"Louisi, už je to dlouho, co jsme nezaplatili nájem. Oni, oni nás zase vyhodí." Už jen těžce uvnitř sebe držela vzlyky.
"Vyřeším to, nestrachuj se." Obmotal kolem jejích ramenou svou paži a jediným pohybem otevřel dveře od již tak prázdného bytu.
"Nemohu takhle dál žít." Přiznala Grace a usadila se na plastovou kuchyňskou židličku.
"Ještě když," dodala, ale na poslední chvíli své rty umlčela.
"Když co?" Dožadoval se Louis dokončení věty, a Grace se na něj s uslzenýma očima podívala. Pozvedla ruku ke svému břichu a něžně jej pohladila.
"Když… čekáme dítě." Přiznala se strachem hlase a vyhnula se Louisovu dychtivému pohledu.
"My? Já, já budu táta?" Řekl ochromeně a přiklekl si vedle ní. Grace takovou reakci nečekala, tak dlouho to před ním tajila a bála se toho, co na to řekne.
"To je neuvěřitelný." Dodal s pýchou v hlase a vztáhl ruce k jejímu bříšku, kde jej i on hrdě pohladil.
"Miluju tě, Grace." Vyšvihl se v kolenou a přiložil své rty na její. Ona se do polibku slastně usmála a objala Louise v bocích. To zapříčinilo tomu, že se obsah jeho kapes znenadání vysypal na podlahu.
Grace se na předměty okamžitě podívala a nevěřila svým očím. Pár šperků, náhrdelníků a zlatých řetízků.
"Ty si to ukradl?" Odtáhla se od něj překvapeně a hypnotizovala jeho pomněnkové oči.
"Grace, já… Snažím se, abychom si žili líp." Bránil se chabě a zvedal se na nohy.
"Takhle myslíš, že se budeme mít líp?" Rozkřičela se naplno a naštvaně spráskla rukama.
"Sháním nějaký prachy na lepší život, nedochází ti to? Tak moc se snažím, abychom se mohli někam vytratit a žít v lepším!" I on pozvedl hlas a máchal okolo sebe zoufale rukama.
"Tímhle toho nedocílíš! Ještě tě chytí a… a co já pak?" Hlas se jí zlomil a ona znovu klesla na židli.
"Grace, věř mi. Dnes odpoledne, bude to naposled. Naposled a potom spolu utečeme někam daleko, jen seženu peníze." Chytil Louis její zklamanou tvář do dlaní a prsty setřel slané slzičky, které stékaly po vzteky zrudlých tvářích.
"Vrátím se."
"Louisi, ne…" Chtěla ho slovy zastavit, ale to on už mizel v oprýskaných dveřích. S prohrou se ze židle sesunula ke studené zemi, kde se schoulila do klubíčka neštěstí a hlasitě vzlykala do svých dlaní.
Čekala. Čekala hodinu, dvě. Nervozitou si již okousala snad všechny nehty na rukou a obešla malinký byt snad tisíckrát. Ovšem Louis se stále nevracel. Hypnotizovala dveře, které se ovšem stále neotevírali.
"Panebože," hlesla si pro sebe, když už po spousty hodinách samotu nemohla ani v nejmenším vydržet a vyšla do nočního Londýna. Bloudila ulicemi a hleděla do očí každému mladíkovi, který jen jejího Louise zčásti připomínal.
Zastavila se až na jedné ze známějších ulic, když něco upoutalo její pozornost. Veliké obrazovky, tyčící se na stěně obrovského nákupního domu.
Zvědavýma očima se zahleděla na zprávy, jež na ní běželi a nechápavě četla.
"Dnes v Centrální bance došlo při ozbrojené loupeži o ztrátu několika lidských životů. Mezi nimi jsou jak i policisté, tak lupič Louis Tomlinson, který do otevřené banky vtrhl se zbraní v ruce a zoufale žádal vysokou částku peněz, aby mohl být šťastný. Více informací v ranních novinách."

Za názory bych byla vděčná!:))
 

4 people judged this article.

Comments

1 Jackie L. Jackie L. | Web | 3. january 2013 at 9:46 | React

o.O stále sa snažím chytiť dych. je to úúúúúúúúžasné. nikdy som ani len trošičku nedúfala že by mhla vzniknúť tak dobrá poviedka s Louisom. dokonalé.

2 Isa Isa | Web | 3. january 2013 at 9:56 | React

Strašně se mi na tvých povídkách líbí, jak jsou perfektně propracované. Nešetříš místem, prostě napíšeš vše, co tě napadne, do těch nejlepších souvislostí, jaké jsem kdy viděla. :) Proto tvoje povídky tak miluju. Upřímně, já u povídek nikdy nebrečím, brečím jen u knížek, ani teď jsem nebrečela, ale můžu ti s jistotou říct, že jsem k té hranici byla nejblíž. Najednou jsem se cítila strašně smutně, i přes to, že jsem tak nějak tušila, že se nevrátí, ale myslela jsem, že jen skončí ve vězení a ono tohle. Byla to vážně krásná povídka. :) Máš proč, být na sebe pyšná. :)

Jinak jsem ráda, že se ti ta písnička líbí. Já jí teď poslouchám pořád dokola. :D Ten obdiv není tak úplně na místě, protože jak říkáš, někdy je těžké se chovat, tak jak jsem to tam napsala. Pravdou je, že já se tak nechovám, protože to prostě neumím. Jsem pesimista a pořád se shazuju. Když mám nějaký sen nebo něco, do čeho se pustím, tak se toho chvilku držím, ale pak si stejně řeknu, že to je nesmysl, že se to nemůže stát, zrovna mně. Takže já jsem tam sice napsala plno mouder pro lidi s nízkým sebevědomím, jako jsem já, ale to je všechno, co jsem udělala. Já se tak totiž ve skutečnosti vůbec nechovám, ale vím, že bych měla, jen se k tomu nedokážu dokopat. :D

3 DIYLenka DIYLenka | Web | 3. january 2013 at 10:27 | React

velmi pekná poviedka ^^ aj ked niesom directionerka ;) (ani Hater :))

4 Jackie L. Jackie L. | Web | 3. january 2013 at 10:33 | React

Ty nemáš za čo ďakovať. Napísala si niečo dokonalé a za to sa jednoducho neďakuje ^^

5 Anča ^_^ Anča ^_^ | Email | Web | 3. january 2013 at 11:38 | React

krásná povídka :')

6 Anča ^_^ Anča ^_^ | Email | Web | 3. january 2013 at 11:38 | React

krásná povídka :')

7 Wewe Wewe | 3. january 2013 at 13:06 | React

Krásne! Woow! Aj keď 1D nemám rada ale bolo to krásne ;)

8 Síma* Síma* | Web | 3. january 2013 at 16:30 | React

Ty mě v tvých povídkách vždycky nějak překvapíš. Vážně ti závidím, jak dokážeš prostě vymyslet tak skvělé příběhy a tak krásně tam všechno popsat! <3 co ti na to říct? prostě dokonalost!

Četla jsem tvůj komentář u mé povídky a na chvíli jsi mi vyrazila dech. Takové komentáře mě hrozně motivují k dalšímu psaní. :')

9 Ter. Ter. | Web | 3. january 2013 at 16:49 | React

Pane bože. O.o Opět nemám slov. Hrozně krásně se mi ty povídky od tebe čtou. :') Všechno do sebe tak hekzy zapadá.. :) Máš být na co pyšná. :*
S tou wifinou bych se ještě moc neradovala. Ten chlápek, dejme tomu známej, se kolem mýho noťasu, mého mobilu, jeho mobilu, počítači a wifiny motal skoro celej večer a nakonec prohlásil, že je moc slabá. Sežene prej nějakou silnější. Ale doufám, že už se konečně vrátí.. Protože mám hroznej absťák. :D
A.. Ehm.. Můžu mít jednu takovou otázku? :) Jak tak koukám na ten tvůj poslední komentář u mě.. A na ty povídky (do tém co jsi zveřejnila nedávno se pustim, hned jak budu moc, protože si to prostě nemůžu nechat ujít :D).. Opět Directioner? :)

10 Nikii Nikii | Web | 3. january 2013 at 20:30 | React

vyrazila jsi mi dech! :OOO ..moc krásná povídka. já jsem hrozná citlivka, takže mi u ní ukáplo pár slz, ale je to dakt dokonalé! :')

11 little annien. little annien. | Web | 4. january 2013 at 0:02 | React

úžasná povídka:)!!
jsi talent;-*

12 Nikii Nikii | Web | 4. january 2013 at 23:15 | React

jéé :')) moc ti děkuju! :-* taky máš krásný blog :) nechtěla bys spřátelit? :)
no tu písemku jsem napsala tak na 2 a kdyby hůř, tak se nechám vyzkoušet a dostanu za 1, určitě! :D

13 Kexák Kexák | Web | 4. january 2013 at 23:31 | React

Pane bože...:) To je - já nemám slov - DOKONALÝ!:) Prostě a jednoduše úžasný!:))
Jsi vážně talent!:) Hltala jsem to a prostě ...skvělý nápad a ještě lepší zpracování!:)

14 Dem. Dem. | Web | 5. january 2013 at 0:55 | React

Are you kidding me?
A já nainka, já naivka jsem si myslela, že to co schovával celou dobu byl nějaký prstýnek a pak jak si klekl. :D Říkala jsem si ,,Teď to přijde!" a ono prd. :D
Pak přišlo to, že se vrátí..v hlavě mi cvaklo, že určitě ne. Teď k samotné Hanče - Jak to děláš? :) Tvůj styl psaní se mi opravdu moc líbí a vždy se do děje vžiju. Jsi prostě skvělá ve všech směrech, holka. Dlouho, dlouho jsem odkládala přečtení téhle povídky, protože jsem neměla čas a jsem nesmírně vděčná, že můj mozeček si vzpoměl několik minut po půlnoci. :D Úžasná povídka! :)

15 Janka Janka | Web | 5. january 2013 at 15:32 | React

:OO

16 thatcrazytina thatcrazytina | Web | 5. january 2013 at 17:00 | React

Děkuju :)
- Krásná povídka!!! :)

17 Anne Anne | Web | 23. february 2013 at 16:55 | React

Pane bože! Neměla jsem daleko k tomu, abych se rozbrečela,vážně. Vžila jsem se do toho:).
Musím se opakovat, píšeš nádherně, tvůj styl je fakt jedinečný:)
Těším se na dašlí povídky!

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement