Kdybys věděl

20. january 2013 at 19:24 | Hanča. |  Writing mood
Napsala jsem dnes jednu další jednodílnou povídku. Je to takové... Uvidíte sami. :) Názory se cení. :)

Obloha byla černě zatažená a neproniknutelné mraky si ujímaly svá místa, čímž zabraňovaly letmým slunečním paprskům proniknout nebem na dnešní Londýn. Ve vlhkém vzduchu byl cítit déšť, a pro mladého chlapce, který kráčel přeplněnými ulicemi, se zdálo být ještě něco výjimečného. Dychtivě se rozhlížel kolem sebe, a sledoval zvláštní atmosféru, nesoucí se jindy poklidným městem.

S hlavou plnou myšlenek se potuloval mezi lidmi, s rukama bezpečně ukrytýma ve svém teplém kabátu, a bradu si horlivě schovával za vlnu bavlněné šály. Špičkami svých bot nevědomky odkopával ze země hrstky barevného listí, které stačil za pár dní ledového podzimu spadat a kráčel dál. Nevěděl kam, nevěděl kudy, šel tam, kam ho kroky vedly a on se nechal unášet.
"Prosím." Uslyšel po svém boku skoro neslyšný hlas, a ihned se za jeho zvukem opatrně otočil. Shlédl dolů, po ošuntělé kamenné zdi jednoho z domů, a zahleděl se na špinavý chodník, na kterém ležel starý pán, a se zoufalostí v očích k němu vzhlížel. Ruce měl vztažené vzhůru, a roztřepeně je držel ve vzduchu. Mladík se při pohledu na něj jemně otřásl, a okamžitě se k němu sklonil.
"Tady máte." Usmál se vlídně, a okamžitě zalovil v zadní kapse svých černých kalhot. Vytáhl svou koženou peněženku, a zmrzlými prsty z ní nakonec vytáhl sumu peněz, které vstřícně vložil starému pánovi do dlaní, a tím vykouzlil na jeho tváři nehraný úsměv.
"Neděkujte." Znovu se pohodlně zvedl ze dřepu, ke kterému se předtím uchýlil, a spustil z pána oči. Rozešel se dál plnou ulicí, a přemýšlel. Byl jediný, kdo se zastavil a obdařil pána penězi, nebo se mu to zdá? Dál se se svými myšlenkami ovšem nedostal, když mu jeho necílevědomou cestu zastoupila dívka v červeném kabátu, a tím mu zabránila jít dál. Několikrát se zkoušel jejímu tělu vyhnout v přesvědčení, že je to pouhý omyl, ale dívka z něj nespouštěla své zářivě smaragdové oči, což ho částečně fascinovalo.
"Promiň?" Na rtech mu pohrával úsměv, a nadobro se zastavil. Hleděl do její tváře a v poryvech větru schovával svou bradu hlouběji a hlouběji do hřejivého tepla šály.
"Jen, obdivuji tě." Vyklouzlo z ní hlasem, který liboval jeho uším a i její výraz se rozjasnil. To chlapce překvapilo a její slova mu vytvořila z neznámého důvodu ruměnec na bledých a promrzlých tvářích. Nevědomky vystřelil rukou z kapsy ke svým rozčepýřeným vlasům, a studem si v nich pohrál.
"Proč?" Tiše se zakřenil, a nespouštěl z ní oči.
"Většina lidí jde dál, nikdo si nevšimne někoho, kdo žebrá na ulici. Ale ty jsi mu pomohl. To se cení." Odpověděla a pohodila svými kaštanovými vlasy, které se poté rozprostřely po jejích ramenou. Oči chlapce těkaly po její andělské tváři a on se snažil vstřebat to, co mu řekla. Měla pravdu.
"Jen prostě…" Snažil se najít správná slova, která by mohl později odpovědět, ale nemohl vymyslet nic, co by vylíčilo jeho čin. Bylo to prostě tím, jaký on je, nikdy by nevystál to, kdyby takovému člověku nepomohl.
Zatřásl hlavou,, aby se vrátil do reálného světa z proudění svých hojných myšlenek, a nadechl se.
"Jak se jmenuješ?" Bylo po dlouhém tichu to, co mu vylétlo z úst.
"Eh, Jennel." Vydechla oblak studeného dýmu a zamrkala obrovskými řasami.
Krásnější jméno jsem ještě neslyšel, stejně jako pěknější tvář jsem ještě nikdy neviděl. Bylo to, co si mladík pomyslel předtím, než odpověděl.
"Já jsem Niall." Vtipně se uklonil a vztáhl k ní dlaň. Ona jasně pochopila, o co mu jde, a vřela vložila svou ruku, teple zabalenou v černé látce rukavice, do té jeho. On ji jen naoko políbil, a poté se rozesmál.
"Nemysli si o mě nic zvláštního. Jindy bývám mnohem normálnější. Vlastně, i když…" Mumlal skoro nesrozumitelně, ale tmavovlasá dívka mu se zájmem naslouchala.
"Ne, jen zůstaň takový." Opáčila a zimou se mírně otřásla. On na ni shlížel, a poté se rozhlédl kolem sebe. Noc si brala svou daň a tma pomalu schovávala město do šera. Jemně dívku uchopil za paži a jediným krokem ustoupil do strany. Prudce rozrazil dveře kavárny, u které předtím postávali a jejich těla okamžitě zahřálo příjemné teplo.
Usadili se do rohu místnosti a povídali si. Povídali si možná dlouho, možná krátce, ale každému z nich připadalo, jako by se znaly věky. Dokázali se spolu bavit o všemožnostech a věcech, které by je ani samy nenapadli. S úsměvy na rozjařených tvářích si hleděli do očí a nevěnovali svou pozornost tomu, jak rychle čas ubíhá.
"Kolik je hodin?" Zeptala se z ničeho nic Jennel, a uchopila do rukou již skoro vychladlý hrníček čaje, který už ztratil svou vůni i hřejivé teplo.
"Něco po deváté." Pokrčil rameny nyní šťastný Niall, a vložil svůj mobil zpět do kapsy.
"Víš, budu muset jít." Promluvila a její slova jako kdyby ranila jeho srdce. Sám nevěděl proč, jen to cítil.
"Kam? Už?" Tázal se horlivě a bezmyšlenkovitě si hrál s prsty na rukou, schovanými pod dřevěným stolem.
"Ano, je mi to líto." Prudce se zvedla ze své židle, která se zaskřípáním odjela o kus dozadu. Rukou zašramotila v kapse svého kabátů, a vytáhla odtud pár drobných, které pohodila na desku stolu, mezi dva dopité hrníčky.
"Snad to bude stačit." Usmála se doufajíc, a zahleděla se do jeho křišťálově hlubokých očí. Chtěl jí peníze vrátit, ona však přerušila jeho hlas.
"Nialle, bylo to úžasné." Shýbla se a jemně ho líbla na ruměncem obdařenou tvář. On se mírně zachvěl pod dotykem jejích rtů, a nevědomky se rozzářil.
"Tady máš mé číslo, ozvi se." Vložil jí do rukou kus papíru, který před malou chvílí popsal a nerad se rozloučil. Když opouštěla kavárnu, zdálo se mu, jako když o něco přichází. Zvedl se ze své židle, zaplatil, a sklesle opustil prodejnu. Zachumlal se do svého oblečení, a loudavými kroky se vydal ulicí dál.
Dívka ho sledovala, jak pomalu mizí v dáli, a nemohla nic udělat. Věděla, že ona není dívka pro něho a on by ji nikdy neměl rád, kdyby ji znal.
"Kdo to byl, zlato?" Zeptal se jí se zájmem v hlase starší pán, sedíc vedle ní a ledové zemi a vlídně jí objal kolem ramen.
"Nikdo, tati." Schovala se do jeho náručí a sledovala lidi, procházející kolem nich bez povšimnutí.

Co říkáte? Prosím? :)
 

7 people judged this article.

Poll

have you ever been in love?

yes
no
i'm not sure

Comments

1 Ter. Ter. | Web | 20. january 2013 at 19:40 | React

Jako vážně?! :O
Spadla mi brada a nejsem si jistá, jestli se někdy vrátí zpátky. Krátký příběh, v podstatě nic složitého a ty z toho dokážeš vytvořit něco neuvěřitelnýho. Jsi talent!♥

Tahle tvoje chvála by mi mohla hodně rychle stoupnout do hlavy. :D Tvůj komentář mě potěšil. Jsem ráda, že se líbí. :)

2 Angie♥ Angie♥ | Web | 20. january 2013 at 19:56 | React

Děkuju moc :33
Určitě si některý z nich stáhnu ;)
Sem blázen do hororů :DDD

3 Isa Isa | Web | 20. january 2013 at 21:31 | React

Oh My God! Bylo to NAPROSTO ÚŽASNÝ. Já to prostě nechápu, ty máš takový talent a já...prostě nemám slov..ta povídka...kriste pane. V životě jsem nečetla nic úžasnějšího. Ty tvoje slovní obraty a fráze, prostě úžasný. Všechno to dělá tu povídku tak výjimečnou a ten nápad...no WOW! Fakt před tebou smekám. :)

4 Ter. Ter. | Web | 21. january 2013 at 14:32 | React

Zasloužíš!

5 Ann xP Ann xP | Web | 21. january 2013 at 15:31 | React

Já chci pokračování!!! :D Chci a chci, chci, chci!!! :DD
Dokonalýýý! :'3 OMG!!! ÚŽASNÝ! :'3 Úžasný, amazaaaayn, briliam! :D

6 Lens Lens | Email | Web | 21. january 2013 at 16:28 | React

Nevím, diskutuje se o tom, ale bylo to i v televizi!:)) ačkoliv nechápu, kam by se jim to vešlo, do dat...:/ bylo by to skvělé, ale moc tomu...nevěřím :) hoho, beru tě za slovo s tou kníížkou!:D nepíšu, vážně ne!:) bože můj. ♥ četla jsem to už včera a umřela jsem u toho ♥♥♥ děvče ty nemůžeš nic říkat o tom, kdo tady píše skvěle, protože z nás dvou si to absolutně ty! ♥ <33 *i'm in love with this* :')

7 Petra Petra | Web | 21. january 2013 at 16:50 | React

Páni, je to vážně pěkně napsané! Píšeš vážně suprově, škoda, že to nemá pokračování...:))

8 Niallerka. Niallerka. | Web | 21. january 2013 at 20:42 | React

Hančo, to je naprosto úžasné :') Jsi můj vzor a jak píšeš..je to prostě neuvěřitelné. :)
Opravdu je škoda, že je to jenom jednodílová povídka, protože bych si stoprocentně přečetla i další díly :'3 Vážně překrásné :)

9 thatcrazytina thatcrazytina | Web | 22. january 2013 at 17:15 | React

Oh...My...Gosh!!! :O To je naprosto úžasný, báječný, překrásný a kdoví co ještě!! :33 Tvoje povídky jsou prostě boží!! :33

10 Kath♥(Horalka) Kath♥(Horalka) | Email | Web | 23. january 2013 at 15:04 | React

Gásh!!! To je úžasný!! Strašně se mi líbí, jak píšeš. Všechny tvoje povídky jsou boží!! :))

11 Carlos Carlos | Web | 23. january 2013 at 20:09 | React

eh.. no.. jako.. došly mi slova a nevím, co mám říct. :) nechci říct, že to bylo dokonalé nebo pěkné.. prostě to odbýt nějakým z těchto slov, páč ty si zasloužíš větší pochvalu. :) ale promiň, nemám takovou slovní zásobu jako ty (za což tě miluju, páč se mi zdá, že v každé povídce máš od jednoho slova asi tak milion synonym, takže se ti neopakují slova :D), takže můžu jen říct, že to vůbec nedokážu pochopit, že to takhle můžeš napsat. :) zhltla jsem tu povídku tak rychle, že jsem u toho zapomněla dýchat. :D no, pak jsem se začala dusit, takže jsem se zase nadechla.. :D ale to už jsem tu povídku přečetla. :DD to je jedno.. prostě.. je to vážně krásné a procítěné.. :)) i když trochu smutné, ale to jsem zase tak trochu ráda, páč teď všichni píšou veselé povídky, takže tohle občas neuškodí. ;) skvěle dokážeš popsat situaci, což nechápu jak to děláš.. páč já se do toho vždycky zamotám a pak už se nerozmotám. :D no jo.. někdo má prostě talent a někdo ne. :)) a ještě něco jsem chtěla říct.. v podstatě to nejdůležitější, takže jsem si to nechala nakonec, ale mezitím jsem to zapomněla. :/ :D tak to bude tedy asi vše.. no jo, moc jsem se nerozepsala.. :/ :) jo, a ještě promiň, že jsem si tu povídku přečetla až teď, ale já si vždycky na tvojí povídku ráda najdu trochu klidu a přečtu si jí v klidu.. ;) a až teď mám chvíli čas.. :)) tak teď si jdu ještě přečíst další dva díly k seems breathtaking.. :)) nebo si to nechám až než půjdu spát.. :) místo večerníčku. :DD

PS: už jsem si vzpomněla.. :D ještě jsem chtěla říct, že ten děj je taky krásně zpracovaný a je to dobrý nápad.. :) Niallek takové zlatíčko s dobrým srdcem.. :D taková kratší povídka, ale ty z toho přesto dokážeš udělat jednu z nejlepších povídek.. :3

12 Mišulka Mišulka | Web | 6. february 2013 at 15:58 | React

Myslela jsem, že mě už víc překvapit nemůžeš, ale stalo se!
Je to úžasné :)

13 Anne Anne | Web | 23. february 2013 at 16:47 | React

Vyrazilo mi to dech! Naprosto úžasné!
Umíš věci krásn popisovat, krásný styl psaní!:)
A v tak krátké povídce si toho dokázala tolik říct! Vážně, tahle povídka aptří k nejlepším,co jsem kdy četla!Máš talent!Piš dál..:)

14 Nana Nana | Email | 9. march 2013 at 16:33 | React

PROSÍÍÍÍM!!! CHCI POKRAČOVÁNÍ!!! TO JE NEJLEPŠÍ POVÍDKA CO JSEM KDY ČETLA :D

15 Dem. Dem. | Web | 24. march 2013 at 10:04 | React

Ten konec. Můžeš mi říct, proč? Protože jako já vážně nevím. :D Když jsem četla čtvrtý řádek od konce řekla jsem si jen "To si ze mě dělá pr..?" Jako vážně? :D No já nemůžu. :D Musím se přiznat, že u konce jsem cítila takové to nepříjemné píchnutí v očích, ale nebrečela jsem. :D Jen mi jich je líto, i když to nejsou opravdové postavy a jak to bylo napsané. -Schovala se do jeho náručí a sledovala lidi, procházející kolem nich bez povšimnutí.- to je jak poslední nádech a pak konec..zabít tě! Dokonale napsané. :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement