Zašeptej do ticha

24. february 2013 at 18:58 | hanča. |  Writing mood
Přicházím s další jednodílnou povídkou. Jak to říct, patří asi k mým vrcholným dílům. :D
Snad se bude líbit. :)
Hravý letní vítr se rozlétl do okolních stran a svým lačným dotekem pohladil vše, co zkřížilo jeho cestu. Stejně tak svými sametovými prsty prohrábl nezbedné kučeravé vlasy chlapce, který sklesle seděl na vyhřáté zemi, v živě zelené trávě. V očích mu poskakovaly zvláštní jiskry, které jako kdyby každým dalším okamžikem nenávratně pohasínaly a on upíral svůj pohled dál, tupě před sebe.

Sledoval různorodost a překrásnou barevnost všech květin, které se rozprostíraly v jeho blízkosti, a nechal myšlenky ve své hlavě volně plynout. Měl toho na přemýšlení velice moc. Jako kdyby se nic nedalo stihnout, a všechno muselo být promeškáno.
Pomalu pozvedl ruce k modré obloze a nevrle se protáhl. Napnul každý sval v těle, aby si jej po dlouhém sezení mohl pořádně rozhýbat, avšak poté se znovu uklidnil. Položil svá záda do travnatého lůžka, které se pod jeho vahou smáčklo a přitom slastně zakřupalo. Vložil si ruce pod hlavu, kterou si na ně poté ledabyle zasadil.
Zrak pozvedl k nebi a sledoval svižné bílé oblaky, jak se líně vznáší nad jeho hlavou. Znovu se upustil do víru vzpomínek a přestal vnímat okolní svět. Bezděčně poslouchal veselé cvrlikání a zpívání ptáků všude kolem něho a nechal si tím lahodným zvukem laskat sluch. Bylo to jako nádherná ukolébavka, avšak jho k spánku nepřivedla, spíš jako kdyby v něm probudila něco, co už by nikdy probudit nechtěl.
Skoro nevědomky pozvedl svou levou ruku a zahleděl se na postarší hodinky, které se pyšnily na jeho zápěstí. Býval to dar, který si střežil jako oko v hlavě a věděl, že kdyby jej jen na jediný okamžik dostal ze své blízkosti, nevydržel by to. Tak prahl po vědomí toho, že nosí u sebe alespoň něco, co mu bude připomínat minulost, že se bál jí zbavit. Tak moc to vše mu ve staré a tak vzdálené chybělo, že se toho nemohl vzdát. Měl strach z toho začít znovu žít.
Prohlédl si rafičky, které v hodinkách svižně poskakovaly, a přesvědčil se, že má dostatek času. Dychtivě vztáhl ruku a lačnými prsty zalovil ve stéblech trávy. Po nějaké chvíli konečně našel to, co hledal. Pomalu dlaň vznesl nad sebe, a prohlédl si svůj nález. Byla to již odkvetlá pampeliška, a od jejího zchátralého květu odlétávaly kousky semen, které se pak ještě dlouho vznášely na sněhově bílých paraplíčkách přímo nad jeho maličkostí. Tolik se mu ten pohled líbil. Jak v tento okamžik, tak stejně před rokem.
Hluboce se nadechl a víčka k sobě horlivě stiskl tak, aby se k jeho očím nedostal ani jeden bodavý paprsek slunce. Poté s úlevou vydechl a jeho teplý dech vplul mezi paraplíčka pampelišky, které se okamžitě rozlétly kolem něho. Sice to přes zavřená víčka nemohl vidět, ale mohl to cítit. Každé hebké seménko z nich ho něžně pohladilo po tváři, když prolétalo kolem jeho hlavy. Pár z nich se mu i zamotalo do rozčepýřených vlasů, a zahnízdilo se v nich.
Skoro neslyšně vyslovil přání, a ani nedoufal, že by mohlo být vyslyšeno. Jen si přál, a znovu se uvrtal do temna vzpomínek.

"Jsi neskutečný lhář!" Vyskočila na nohy drobná dívka a zprudka zpražila ostrým pohledem, jejích smaragdových očí, chlapce, který seděl naproti ní. A on se jí na oplátku jen zasmál.
"Já ten zákusek nesnědl, vážně nevím, kdo by to mohl být!" Ušklíbl se na ní, přičemž si ještě bříškem prstu setřel tmavou vrstvu čokolády z jeho rtu.
"Tak jsem se na něj těšila," popíchla ho znovu plavovlasá dívka a vložila si ruce v bok.
"Vynahradím ti to, Y/N." Promluvil skoro neslyšně a přitom z ní nespouštěl pohled. Ať je ta dívka jakákoli, pro něho bude vždy tou pravou. Věděl to už od okamžiku, kdy ji poprvé uviděl, a ví to i teď. Ba jen pomyšlení na to, že by ji snad nikdy nepotkal, mu vytvářelo podivný pocit v břiše a zvláštní vlnu mrazu na jeho zádech.
"Jsi neskutečný, víš to, Harry?" I ona se už smála, jelikož věděla, že takový on prostě je. Pokaždé si z ní bude dělat vtípky, ať už jí to bude vadit, nebo snad ne. Pozvedla ruku a lehce s ní zamávala směrem k číšníkovi, jenž zrovna procházel kolem jejich vyjedeného stolu, v samém zákoutí příjemné kavárny.
"Prý platíš," znovu se na Harryho tváři objevil lišácký úšklebek, na což pohodil svými živými kudrlinami. Svižně se zvedl od stolu a v dalším okamžiku už procházel prosklenými vchodovými dveřmi ven, do uspěchaných ulic Londýna. Dívka jen s pokrčením ramen, a protočením očí zaplatila účet, a vyšla za ním. Nerozhodně se kolem sebe rozhlédla a hledala jeho postavu v davu procházejících lidí. Stál opřený o jednu z pouličních lamp, které by se za malý okamžik měly jistě rozsvítit a rozjasnit podvečerní město. Stáli před samými hranicemi jím velmi známého parku.
Pomalu k němu přikročila, a v těsné blízkosti se mu zahleděla do hlubokých očí, v nichž se již po několikáté ztratila.
"Přeju si, abys byla navždy má, Y/N." Promluvil z ničeho nic do ruchu, který se roznášel všude kolem nich a pozvedl mezi jejich těla jednu dlaň, v níž svíral jedno odkvetlé poupě pampelišky. Jemně do něj vyfoukl svůj dech, a malá paraplíčka se rozlétla do všech stran. Vplula i dívce do svěšených vlasů a zachytila se i na jejích předlouhých řasách, kterými vždy tak líbezně mrkala.
Vlídně se na něj usmála. Milovala, když si hrál na malé dítě a dělal takové maličkosti, na které byla zvyklá z dětství. Lehce se k němu naklonila a věnovala mu něžný polibek. On ji pevně sevřel ve svých silných pažích, jako by ji snad už nikdy nechtěl nechat odejít. To ona se odtáhla, a zprudka se rozesmála.
"Máš babu." Bylo poslední předtím, než se svižně rozeběhla přímo od něj a ztratila se mu v davu lidí. Na nic nečekal, a následoval směr jejích kroků. Proběhli parkem, on stále těsně za jejími patami. Zvonivě se smáli a nevnímali nic jiného, než své šílenství. Po titěrné chvíli svou přítelkyni dohnal, a předal ji babu. Prudce se rozeběhl rušnou ulicí dál, stále s rozjařeným úsměvem vpečeným do tváře.
Po krátkém běhu se zastavil a udýchaně se předklonil. Cítil ostrou bolest v hrudníku, která mu znemožňovala další běh. Dostala ho.
Se zklamaným výrazem v tváři se otočil a čekal, jak k němu jeho milá přiběhne a skočí do jeho objetí, avšak ona nikde nebyla. Neměl šanci ji zahlédnout v hromadě spěšných lidí, proto se postavil na špičky, a toužebně hledal v okolí.
A pak ji zahlédl. Roztančené vlasy jí poskakovaly kolem tváře a ona se řítila směrem k němu. Dlouhé kroky ji vedly přes silnici ve snaze dohonit ho, naneštěstí všechno bylo v tom okamžiku špatně. On to cítil.
Nevěřícně zamrkal očima, snad aby se zbavil té hrůzy, které byl svědkem. Zakroutil hlavou, snad aby si vtloukl, že to není pravda. Ale nic nepomohlo.
Nevěděl, jak se dostal k jejímu bezvládnému tělu. Z posledních sil jen bolestně dopadl na kolena do rozpáleného štěrku vedle její osoby, a zhroutil se. Uzavřel se do sebe a věděl, že už nikdy nebude nic jako dřív. Vyčítal si každou maličkost, které se v ten den dopustil a vinil sebe.

Tiché přání se rozlétlo teplým vzduchem kolem něho a neslo se na všech bílých paraplíčkách, která ještě tančila vzduchem. Otevřel oči, které se zdály být bolestně zarudlé a uplakané. Jako tenkrát se jeho přání nevyplnilo, tak i tentokrát se nesplní.
Zoufale si povzdechl, a posadil se. Skleněným pohledem se rozhlédl kolem sebe přes veselé paprsky letního slunce.
Až pak. Byla to snad jen iluze, nebo skutečnost, ale uviděl ji. Ledově a sněhově bílou, snad jako kdyby se její postava skládala z malých kousků odkvetlých pampelišek. Bolestně na ni upřel pohled. Vypadala jako dým, který se vznáší nad rozkvetlou loukou, s nohami vysoko nad kvítím.
"Přál jsem si, abych se s tebou mohl znovu shledat, Y/N." Přešlo mu přes rty, na kterých v dalším okamžiku dosedlo jedno malé paraplíčko. Jako poslední polibek.

Názory, prosím? :)
 

1 person judged this article.

Poll

čteš rád/a?

ano
ne
někdy

Comments

1 Wee Perglová Wee Perglová | Email | Web | 24. february 2013 at 19:04 | React

Ano to jsou !! :)

2 Jacqueline Jacqueline | Web | 24. february 2013 at 19:25 | React

překrásný,nádherný,úžasný,boží a smutný,píšeš neskutečně krásně!:'))

3 Coco Coco | Web | 24. february 2013 at 19:49 | React

Ahojky, na blogu je info k soutěži, do které jsi se přihlásila http://cocoart.blog.cz/1302/k-soutezi-prubezny-seznam-soutezicich-upresneni :)

4 Coco Coco | Web | 24. february 2013 at 20:02 | React

Panebože, tak tohle je přímo dokonalé!! Je to neskutečně úžasný příběh a bohužel taky moc smutný :/ Chudák Harry, taková hrůza. Přes tohle bych se nikdy v životě nepřenesla :/

5 Isa Isa | Web | 24. february 2013 at 21:11 | React

Čím začít? Je tolik slov, co se mi honí v hlavě, ale ani jedno nedokážu napsat, takže zůstanu u toho, že to bylo strašně moc skvělý a já si to zamilovala. Sice nemám ráda smutné konce, zvlášť, když jeden z nich umře, ale ty si to všechno tak dokonale sepsala, že to nejde nemilovat. :) Je to absolutně geniální. Miluju tvoje slovní obraty a styl tvého psaní, máš opravdu talent. :)

6 Ann xP Ann xP | Web | 25. february 2013 at 9:40 | React

PROČ PÍŠEŠ TAKOVÝ DEPKY? Mě se tady potom chce brečet...Ale úžasné jako vždy :)

7 Anna^^ Anna^^ | Web | 25. february 2013 at 10:27 | React

Souhlasím s předcházejícími komentáři. Nenacházím slova :) A víš co? Já mám ráda smutné příběhy, je to něco jiného. Vlastně je to realita, může se to stát, lepší než psát romantické věci, ty já moc nemusím. Takže ti tleskám (y) fakt, dost dost dost dobrý :)..

8 Ter. Ter. | Web | 25. february 2013 at 16:23 | React

Popravdě? Mám dojem, že na tohle slova prostě nestačí. Každé slovo, které napíšeš ti zdlábnu i s navijákem a jennedočkavě hltám i ty další. Všechno to do sebe tak krásně zapadá.. je to geniální. Miluju styl tvého psaní. :) Tohle je přirozený talent, dámy a pánové.

9 Kath♥(Horalka) Kath♥(Horalka) | Email | Web | 25. february 2013 at 17:18 | React

Je to úžasné, smutné, ale úžasné. Málem jsem začala plakat...
Btw: Co znamená oslovení Y/N? :)

10 Kate Kate | 25. february 2013 at 21:45 | React

Úžasné, krásně píšeš, ikdyž je to smutné! :))

11 Anne Anne | Web | 25. february 2013 at 22:49 | React

Naprsto úžasný, čekala jsem to trochu smutnější, jako každou tvou povídku, tak jsem se připravila, ale i to mi nepomohlo abych znova neměla daleko k pláči.. říct "hodně blízko" je ještě přád špatný pojem:D.
Naprosto úžasné, úžasné, úžasné!
Píšeš úžasným stylem,vždycky tu povídku přečtu jendím dechem! :)

12 Kix*♥ Kix*♥ | Web | 26. february 2013 at 8:12 | React

To je tak krásně napsané :-) úplně to vidím živě... je to neskutečně skvěle sepsané... čte se to moc dobře a v hlavě se mi to přehrává jako film. Amazing' :')

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement