Četlas mezi řádky?

4. march 2013 at 20:37 | Hanča. |  Writing mood
Další jednodílovka. Je to asi jediné, co ze sebe teď dostanu. No, snad se bude líbit NÁZORY BY BYLY SKVĚLÝ. :))
A pak se její křehké rudé rty jemně zachvěly, přičemž se okolím rozlehl tichý povzdech. Dívka lehce přimhouřila oči a kmitavě zamávala svými předlouze krásnými řasami. Drobnými prsty zaplula do kaštanově hnědých vlasů, a do lehkého vánku s nimi ledabyle pohodila. Nepohodlně se zavrtěla na ledově studené lavičce, a s nechutí odložila na volné místo vedle sebe předmět, který držela v rukou. S námahou se postavila, snažíc se protáhnou tělo od dlouhého sezení. Bříšky prstů zachytila lem svého zářivě žlutého kabátu, který zářil téměř na celý ponurý park, a už po několikáté si ho stáhla až dolů, k zmrzlým kolenům. Poté se znovu usadila na mrazící dřevo, a chopila se milovaného předmětu.

Pohledem dlouze přejela po názvu knihy, který byl vyryt na její úvodní straně. Poté lehce obal otevřela a netrpělivě listovala stránkami až na místo, kde před okamžikem číst přestala. Horlivě se ztratila mezi písmeny a vžívala se do příběhu, jenž byl mezi řádky napsán.
"Bude pršet." Vyrušil jí z tichého rozjímání hluboký hlas po jejím boku. Překvapením se zalekla, až na lavičce titěrně poskočila. Poté věnovala neznámému vetřelci nechápavý pohled.
"Prosím?" Probodla svýma safírově zářivýma očima chlapce, který seděl vedle ní.
"Blíží se déšť." Pověděl jí znovu. Avšak než stačil svou frázi dokončit, z nebe spadla první kapka. Plahočila se tmavými mraky a ledově modrou oblohou, až si našla cestu k zemi. Její mokrý dotek dopadl přímo na jednu ze stránek otevřené knihy, a rozmazal slova, která se pod ním nacházela.
"Kruci." Zalapala dívka po dechu a okamžitě knihu zabouchla. Poté si ji přiložila k hrudi a hleděla před sebe.
"Neboj, to se spraví." Usmál se na ni mladík, a přitom pohodil svými kučeravými vlasy tak, aby dostal jejich protivný pramen z obličeje.
"Hm," odbyla ho ponurým zabručením, a ještě více se zachumlala do červené bavlněné šály, která chránila její drobný krk.
Další a další kapka padala z nebes dolů k dvojici, a lačně mokřila jejich oblečení.
"Pojď, pobídl ji chlapec mile, přičemž jí kvapně uchopil za volné zápěstí a svižně se postavil na nohy. Dlouhými kroky se vydal bahnem a loužemi pryč z chmurného parku, a přitom dívku vedl stále s sebou. Pouliční lampy se nad nimi samovolně rozsvěcovaly a línou září ukazovaly cestu dál. Než se dívka nadála, protivné bodání deště do jejího těla utichlo. Pomalu pozvedla zrak, a zvědavýma očima spatřila dřevěnou střechu altánu, pod nímž stáli.
"Jsem Harry, mimochodem." Promluvil chlapec pár kroků od ní, a ona se otočila jeho směrem.
"Tohle není dobrý nápad." Odvětila dívka, a nervózně se zuby zakousla do spodního rtu. Rudá rtěnka nyní barvu jejích rtů zvýrazňovala ještě více.
Mladík se zachvěl. Překvapila ho nečekaná reakce dívky, a proto ji jen nechápavě probodával zelenkavýma očima v domnění, že něco promluví.
"Opravdu mě nechceš znát." Sklesle svěsila hlavu dívka, a stydlivě o krok ustoupila. Každé prohozené slovo s tímto chlapcem v ní znovu probouzelo staré, stále bolavé rány v jejím srdci. Doufala, že na ně třeba jednou zapomene, ovem takové přání byl jen plachý výkřik do tmy. Bála se, že se znovu ohromně spálí.
"Ale to se pleteš, chci." Odpověděl milým hlasem a nevěřícně zakroutil hlavou. Ta dívka mu vrtala hlavou a měl nutkání jí poznat, sám nevěděl proč.
"Jen jméno," zaprosil chmurným hlasem a vložil ruce do teplých kapes. Palec schoval v dlaních a doufal, že nepohoří.
"Eve," zašeptala do burácení deště, až ji skoro přeslech.
"Dobře," přistoupil k ní o kus blíž a snažil se navázat kontakt s jejíma kouzelně zářícíma očima. Než se dívka nadála, uchopil ji znovu za jedno ze zápěstí a vytáhl ji do nekončícího deště. Sám se začal smát jeho šílenosti, a kroužil pod padajícími kapkami, spolu s dívkou po svém boku.
"Blázníš?" I ona se pousmála a setřela si z tváře pramínek slepených vlasů, které si jednoduše zastrčila za pravé ucho. Kožené boty se jí propadaly do špinavého bláta a žlutý kabát již ztratil svou zázračnou barvu. To si nenechala líbit. Nadšeně skočila do nejbližší louže, čímž ohodila mladíka pořádnou vrstvou zakaleného a mokrého bahna.
"Jak jsem říkala, se mnou si nehraj." Na tváři jí zářil radostný úsměv, který chlapce naprosto očaroval. Proč tento chlapec přišel dívce tak příjemně výjimečný, když ho zná asi jako někoho, koho jen potká na rušné ulici? Co ji k němu tak přitahuje? Nezodpovězenými otázkami si zaplnila mysl a téměř zapomněla na realitu, když ucítila okolo svého pasu něžný dotyk.
"Co-co?" Zakoktala se v překvapení a pohodila hlavou. V těsné blízkosti hleděla do průzračných očí. Srdce ji vyděšeně bilo, snad jen z udýchané hrudi vyskočit.
"Eve?" Oslovil ji po snad nekonečném okamžiku, pohled stále přikován k její tváři. Ona jen pokývala hlavou v odpověď, jelikož její hlas ztratil na síle a odmítl spolupracovat.
A pak přitiskl své rty k jejím rudým. Čas jako kdyby se zastavil, a celé její tělo pokryla příjemná vlna husí kůže. Přivřela víčka, a na okamžik si tento pocit vychutnala. Něžné pohyby jeho rtů, téměř tancující po těch jejích, a letmé doteky jeho teplých rukou na jejím zmrzlém těle.
Pak se odtrhla. Znovu dostala strach, že by jí mohlo být ublíženo. Na povrch znovu vyplula temná minulost, kterou snad není dobré znát. Zalkla se a o krok ustoupila, na což si přiložila zmrzlá bříška prstů na rozechvělé rty.
"Zmiz." Řekla ostře, sama nevěděla proč.
"Omlouvám se." Zachraptěl chlapec. Kapky deště mu stékaly po rysech v tváři a tiše skapávaly k zemi. Jiskry v jeho očích vymizely.
"Dočti tu knihu." Zašeptal, s pokleslými rameny se otočil, a zmizel v neprůhledné vlně deště a mlhy. Dívka ještě hodnou chvíli nevěřícně zírala přes sebe do neznáma, s nohama a srdcem těžkým jako kámen. Až poté se pomalu dostala pod střechu altánu, kde se usadila na suchou dřevěnou lavičku, a roztřesenýma rukama se natáhla po knize. A mlčky četla. Nevěřícně kroutila hlavou s každým slovem, které jí proběhlo před očima.
Každé písmeno, věta a fráze, všechno bylo až neuvěřitelně stejné tomu, co se právě odehrálo. Déšť, hloupá, nevěřící dívka a chlapec, kterého nechala jít.
Jak asi kniha skončí?
Co říkáte? :[
 

5 people judged this article.

Poll

čteš rád/a?

ano
ne
někdy

Comments

1 Ter. Ter. | Web | 4. march 2013 at 20:52 | React

:OO♥ Vždycky, když něco napíšeš, řeknu si, už to prostě nemůže být lepší. Ale ty jdeš, znovu položíš svoje talentované prsty na klávesnici a vyťukáš něco ještě lepšího, než to předtím, i když se to zdá nemožné. Nejsem si jistá, jestli mě někdy přestaneš překvapovat, milá zlatá! Dokonalost. :*

2 Niallerka. Niallerka. | Web | 4. march 2013 at 21:13 | React

Ách, je to tak zatraceně dobrý! :3 Tvé povídky..úplně dokonalý. ♥ Nechápu tvůj úžasnej styl psaní, protože je to nemožný. :3  
Sice ten konec neskončil zrovna nejlépe, ale ty to vždycky tak strašně hezky sepíšeš, že je mi to jedno. ;*

3 Gabča Gabča | Web | 4. march 2013 at 21:19 | React

spisovatlka..:)) to je úžasné takové dlouhé články :')

4 Coco Coco | Web | 4. march 2013 at 22:17 | React

Ahojky, hele k tomu nedorozumění tady:
http://cocoart.blog.cz/1303/008-septej-do-ticha-elee#komentare
nepřehodila jsem to jen omylem? S tímhle? http://cocoart.blog.cz/1303/002-kdybys-vedel-hanca

5 Coco Coco | Web | 4. march 2013 at 22:27 | React

Páni, tak tohle je tak skvěle napsané!! Moc se ti to povedlo :)

6 Coco Coco | Web | 5. march 2013 at 12:14 | React

Dobrá, tak já slečnu diskvalifikuji :)

7 Coco Coco | Web | 5. march 2013 at 12:34 | React

Však já to chápu, také bych zuřila ;)

8 Ann xP Ann xP | Web | 5. march 2013 at 15:40 | React

Děláš si prdel..? :D Harryho bych přece (jako já) nenechala odejít! :) Úplně úúžasně píšeš :'3 Ty pocity všechno...aww! :'3

9 K. K. | Web | 5. march 2013 at 16:47 | React

Wow, tak to je moc dobré:) máš talent:)

10 thatcrazytina thatcrazytina | Web | 5. march 2013 at 17:06 | React

Haha, tak to si skusíš a odstřelím tě.. ;DD Děkuju!! :)* Byl super!! :)
- Omg, to si děláš kozy, ne??!! :D Jak ho mohla nechat jít??!! :O Já tě za ty tvý konce nesnášim!!! :'D Ale je to boží, jako vždy!! :) :3

11 Machiina Machiina | Web | 5. march 2013 at 19:07 | React

Nééé!!Nepřekonávej se!!Je to čím dál lepší!!To mi nedělej..mi potečou sliny slzy a všechno možný :D
řekla bych..už nepiš,týráš nás..ale bez toho by bylo hůř asi :D

12 Isa Isa | Web | 5. march 2013 at 21:40 | React

Ne moc povídek mě rozbrečí, ale téhle z neznámého důvodu se to povedlo.
Každou povídkou miluju víc a víc tvoje psaní. Nechápu, jak to děláš, ale slova které volíš a jak je používáš do těch úžasných frází. Je to prostě....kouzelné. Jo, řekla bych, že kouzelné je to správné slovo. Mohla bych tvé povídky číst milionkrát dokola, prostě to miluju. Píšeš...neuvěřitelně. Já prostě nevim, co mám říct. Někdy jsem si namyšleně připustila, že nějaké ty moje výtvory nejsou tak špatné, ale oproti těm tvým? To je jako, když ty jsi Usain Bolt a já...a já jsem já (pozn. běhám děsně pomalu :D). Prostě krása. Směkám...co smekám, já se ti klaním. :)

13 Veronica >> iheart-onedirection.blog.cz Veronica >> iheart-onedirection.blog.cz | Web | 5. march 2013 at 22:07 | React

Tohle bylo opravdu krásné..Tvoje psaní je pro mě úplně záhadné, nadpozemské, mimozemské, absolutně ho miluji :33 Pokaždé se těším na další povídku, kterou tvá geniální mysl vymyslí, a kterou tvé prstíky tak dokonale zformulují slovy do vět. :33 Navíc s Harrym..aww :')))

14 Anne Anne | Web | 5. march 2013 at 22:34 | React

Už jsem jen čekala na smutný konec:). Ale já tak srašně moc miluju tvoje povídky! Vím, že skončí smutně, ale tady se do toho dokážu tak vžít.. je to úžasný.
Pořád se opakuju, ale píšeš úžasně. Naprosto úžasně!

15 Sabí Sabí | Web | 6. march 2013 at 11:45 | React

božeeee !!!  vždyt je to tottálněěě dokonaléééé, miluju miluju :') . miluju tvoje povídky, všechny. četlo semi to hned. ♥ těším se na další jednodílovky.

prostě jedním slovem, nejdokonalejší.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement