Jako mrknutím oka

16. march 2013 at 19:49 | Hanča. |  Writing mood
Další jednodílovka s naším Harrym. Snad se bude líbit, komentářů bych si cenila. Prosím! :)
Bledé prsty pevně semknuté k sobě, svírajíc mezi sebou křehký předmět. Povzdech z růžově bílých rtů, který pomalu zmizel v podvečerním mrazu. Skleněné oči se upřeně dívaly na rudé kvítky růže, která se pohupovala v rukou. Jako by v povadlých listech a shrbených trnech viděly minulost.

"Já skočím, ty skočíš." Ozvalo se křikem od skalnatého útesu, následováno veselým smíchem. Teplé letní slunce jasně zářilo vysoce na nebesích, a příjemný vánek ovíval jasně zelené listy stromů.
"Ani náhodou." Promluvila dívka, a pyšně si vložila ruce v bok. Znovu shlédla z příšerné výšky dolů, na vodní hladinu, a strachem ihned odstoupila.

"No tak, Darb." Pobízel jí vysoký chlapec, postávající po jejím boku. Spoustu dalších lidí, rozestoupených podle srázu, který padal prudce dolů, k rozvířenému moři.
"Ne, prostě ne!" Strach ji sevřel hrdlo, a ona si založila ruce na horlivě se zvedajících prsou. Sotva popadala dech, a při pohledu do chlapcových odhodlaných očí se zajíkala ještě více.
Chlapec kudrnatými vlasy, které mu hravě poletovaly v lehkém větru, se k ní s úsměvem na tváři rozešel. Na tvářích mu vyskočily lišácké ďolíčky. Spustil ruce podél těla, a povytáhl si tmavou tkaninu plavek.
"Neboj se." Jemně ji chytil kolem drobného pasu, a nasměroval směrem k útesu. Všichni přihlížející vesele skandovali, a pobízeli chlapce k činu.
"Hoď tam šprtku! Hoď tam šprtku!" Ozýval se do daleka jejich protivný křik, a zabodával se dívce do již raněného srdce. Tolik ji mrzelo, jak se k ostatní chovali i přes tu snahu kterou podávala k tomu, aby mezi ně zapadla. Beznadějně.
"Nech mě, Harry!" Zaječela ostře, a sundala ze svého rozklepaného těla jeho chtivé ruce. Rázným krokem se rozešla travinami pryč, a nechávala bodlavá a ošklivá slova za svými zády. Mladík se za ní díval smutným pohledem, ramena sklesle sklopená.
Noc si ubírala svou část na tmavé obloze, a zastoupila cestu pomalu mizícím paprskům slunce. Bledě modré světlo měsíce se ukázala letnímu večeru a svítilo na shrbená záda dívky, která klečela v měkké trávě.
"Jsi v pořádku?" Ozvalo se chraplavým hlasem za ní, a ona úlekem nadskočila. Otočila uplakané oči za sebe, a poté se otřásla.
"Nech mě, Harry!" Pípla skoro neslyšně, jelikož zoufalství jí sebralo všechno.
"Nepřišel jsem ve zlém." Přiznal šeptem, a mírně poklekl vedle jejího těla. Klepala se v chladné noci, kůži zakrytou jen lehkými plakami.
"Nikdy," odmlčel se mezitím, co se položil do měkké trávy. "Nikdy jsem se k tobě nechtěl chovat ošklivě, Darb." Slova mi vyklouzla ze rtů po dlouhém přemítání. Jediným pohybem si ze zad svlékl teplou bundu, a přiložil jí na její ledovou kůži. Pod dotykem bříšek jeho prstů jí naskočila nepříjemná husí kůže.
"Tak proč jsi se tak choval?" zakňučela tichým hlasem, snažíc se odporovat jeho pomoci. Nesnášela ho za to všechno, co jí kdy udělal.
"Já," přemýšlel, jak pokračovat v nepřipravené řeči. "Omlouvám se za to, že jsem s choval jako úplný idiot. Jen, nejsem dobrý ve sdílení pocitů." Hlas mu protivně přeskakoval po každém slově, přičemž kroutil hlavou. Bál se dívčiné reakce.
"Pocitů?" Vydechla do ticha, které rušilo jen burácení vln o vysoké skalní útesy.
A než mu stačila věnovat jen pohled, jeho hebké rty dopadly na ty její. Polibek ji překvapil, ale ne na tolik, aby se odvrátila. Položila svou vášeň do něčeho tak krásného, co ještě nikdy nezažila. Chlapcovi velké ji jemně chytily kolem krku a lačně si ji přitáhly blíže. Chlapec se do polibku usmál.
"Pojď," pobídl jí šepotem, a svižně se postavil na nohy. Nabídl jí dlaň, a ona do ní vlídně vložila drobnou ručku. Vyzvedl jí k sobě nahoru, a vedl ji vedle sebe. Zastavili se až na okraji útesu, kde stáli předchozí odpoledne, a společně shlíželi dolů, na lesknoucí se mořské vlny.
"Já skočím, ty skočíš. Pamatuješ?" Zašeptala do jeho ramene, a on se na ni překvapeně podíval.
"Věřím ti." Dodala, a věnovala mu zářivý pohled, který se odrážel ve svitu měsíce.
Pokýval hlavou na znamení, a prudce ji vyzvedl do náručí, na svá bedra. Odrazil se od travnaté země, a v dalším okamžiku už letěli studeným vzduchem. Prudce mířili dolů, do sluncem vyhřáté vody. A než se stačili nadát, lačné vlny je vtáhly do svého království.
"Harry?" Vynořila dívka hlavu z chladné vody a dychtivě se rozhlížela do všech stran. Avšak chlapce v hluboké tmě neviděla.
"HARRY!" Hystericky volala kolem sebe. Až pak zahlédla bezvládné tělo, jak pomalu mizí pod hladinu. Prudce k němu doplavala, bojujíc s ostrými proudy pod jejíma nohama.
"No tak, no tak!" Snažila se na chlapce mluvit, pevně ho držíc ve svém náručí. Ale žádná reakce nepřicházela. Odvážně ho dopravila na písčitý břeh, kde se nad ním okamžitě sklonila, roztřesenýma rukama putujíc po jeho mokrém těle.
"Prosím, prosím, odpověz mi." Mumlala do jeho tváře, nedostávajíc odpověď. Vložila své zkřehlé prsty do jeho vlasů, a projela nimi. S hrůzou povedla ruku před své oči, a nevěřícně hleděla na tmavě rudou tekutinu, stékajíc její dlaní.
"Proboha." Zašeptala bez dechu. "Pomoc!"

Ve voskově šedých očích se zaleskla malá slzička, za okamžik putujíc po vrásčité tváři. Shrbená postava se rozhlédla kolem sebe, stále svírajíc povadlou růži ve svých dlaních. Tiché kroky dopadajíc na kamenný chodník podvečerního města.
Stará dáma chodila v kruzích tmavého parku mezitím, co netrpělivě čekala na jednu jedinou osobu. V dalším okamžiku se očekávaný člověk konečně objevil na konci jedné z cestiček, a její pohled se obrátil tím směrem.
Klapání tvrdých podrážek o zmrzlou zem se nesl až k ní. Klopýtavým krokem se k němu vydala, v další chvíli už hledíc do jeho vyhaslých, postarších očí.
"Harry, to jsem já." Promluvila k němu vlídně, v rozklepaných prstech držíc rudou růži. Nevěřícně se na ní podíval, o krok ustupujíc.
"Kdo jste?" Jeho slova se jí zabodla do srdce jako nůž. Avšak byla na takové reakce zvyklá, jen každým dnem a každou nocí doufala, že by se jeho odpověď mohla jednou změnit. Celý život doufala v to, že si vzpomene.
"Darb, tvá žena." Odpověděla smutně. "Dívka z pláže, ta, cos ji miloval. Harry, měl si nehodu. Už je to dávno." Po těchto slovech uchopila jeho pravou ruku, a on se nechal vést jejími pohyby. Pozvedla jeho vrásčitou dlaň až k šedavým vlasům na jeho hlavě, a bříšky přejela po dlouhé jizvě, táhnoucí se přes celé temeno. Pánovi se zatajil dech. Prudce zamrkal očima, a zahleděl se na dámu dolů.
"Darb." zašeptal, skleněným pohledem na její bledou tvář.
"Tu, tu růži jsem ti dal."
"Ano, před týdnem. Ta růže ti pokaždé připomene, co mezi námi je. Vždy jsi mi dával růže." Vyřkla větu, opakujíc mu den co den. Pokaždé, co ztratila svou milou z dohledu, pozapomněl na vše, co se mezi nimi kdy stalo. A to vše, to vše jen díky noci, kdy skočil do zrádných vod a nevrátil se takový, jako býval.
"Miluju tě, ať jsi kdo jsi." V tichém prostředí slyšel tlukot jejího srdce, a to bylo vše, co potřeboval. Ona byla ta, co ho drží nad vodou.

 

4 people judged this article.

Poll

čteš rád/a?

ano
ne
někdy

Comments

1 *Ess* | © SC-ESS *Ess* | © SC-ESS | Web | 16. march 2013 at 20:09 | React

No. Toto musí byť talent. Ja písať nedokážem. :D Je to úplne dokonalé. :)

2 *Ess* | © SC-ESS *Ess* | © SC-ESS | Web | 16. march 2013 at 20:19 | React

[1]: O a myslím že Herry sa tam naozaj hodí. :) Ako som si to tak čítala tak som si ho krásne predstavovala, neskutočné! :) Naozaj krásne. :)

3 molly-louk molly-louk | Web | 16. march 2013 at 22:41 | React

Čau. :) Na mojem blogu jsi se přihlasila do Miss Blog 2013 :) Jsem velmi ráda. Po půlnoci ve 4 ráno bude na blogu zadání do prvního kola :) Tak se těším na tvůj výtvor.

4 Ter. Ter. | Web | 16. march 2013 at 22:47 | React

Ale teď už vážně, jak to děláš? Do všeho, co napíšeš, mě to vždycky tak vtáhne, že prostě nemůžu odtrhnout zrak a až do konce hltám každičké písmenko. Ty detaily, pocity.. opět nemám slov.♥

Jako vážně, ve stejný den? :D Tohle ale už musí být vážně nějaký znamení! :D :*

5 Elle Elle | Web | 16. march 2013 at 22:51 | React

píšeš fakt hodně dobře!je to krásný:)

6 Emily Emily | Web | 16. march 2013 at 22:57 | React

To je fakt dokonalý :O Kdybych psala jako ty, tak ... bych machrovala před každým! :D

+ Chtěla bych to umět ještě lépe:)
Jak reagovala? Jen řekla, že jsem blbá, že začínám kouřit. Nic víc:D
A děkuju, tvoje články jsou lepší:)

7 A. A. | Web | 17. march 2013 at 0:03 | React

ty jsi geniální! :) :*
hltala jsem očima každé slovo..

8 Lens. Lens. | Email | Web | 17. march 2013 at 0:22 | React

Haničko, asi jdu taky z něčeho skočit, když dneska všichni z něčeho skáčou (nebo včera pche,) aneb věděla jsem, že Harry to nemá lehce v té své hlavičce v pořádku, když skáče z útesů. Naše malé dítě. No, ne že bych si stěžovala! :D JE TO ABSOLUTNĚ NEPOPSATELNĚ JEDINEČNÉ! Připomíná mi to lehce Zápisník jedné lásky :') můj oblíbený film. :') Jsem tak extrémně ráda, že ses pustila do povídek s Harrym, takhle hodně! :') no tak, už jsem si tě přidala!:D

9 Lens. Lens. | Email | Web | 17. march 2013 at 0:23 | React

btw, ale jo šlo to, ale dřelo to, dnešek, opět nuda, takže jsem si hezky večer četla ke třetímu dílu Shades of Grey...no a tak nějak se znovu, zbláznila :D

10 Ann xP Ann xP | Web | 17. march 2013 at 9:00 | React

Ježiši, já se leklam že ho zabiješ! :) It's amazayn! :)

11 Michelle Michelle | Web | 17. march 2013 at 14:18 | React

Už jsem si myslela, že jsi ho zabila! :D Neuvěřitelně jsi mě vtáhla do děje a já jen musím říct, že je to jedna z nejdokonalejších jednorázovek, které jsem kdy četla :)

12 Isa Isa | Web | 23. march 2013 at 19:06 | React

Bože, ty jsi tak úžasná a talentovaná. Nepíšeš takový ty stereotypní povídky, kde jsou kluci slavný, najdou holku a zamilujou se. Zkrátka povídky jako já. :D Prostě píšeš úžasně. A já už nevím, jak jinak bych ti to pochválila, prostě si úžasná. :)

13 Dem. Dem. | Web | 24. march 2013 at 10:08 | React

Já nevím, co bych napsala. :D Četla jsem tuhle povídku už včera no. :D Lépe řečeno dnes v půl 4 ráno. :D Takže si tu nebudu vylívat srdce, ale moc dobře vím o čem ta povídka byla a hlavně to jak byla napsaná. Opravdu se mi líbí tvůj styl psaní, měla by jsi zkusit něco někam poslat a tím nemyslím jiný blog! :'D Tohle bylo smutné a zároveň nehorázně kouzelné. Připomnělo mi to film 50x a stále poprvé. :'DD To je boží film, ale to tu nikoho nezajímá. :D Inu, opravdu tě obdivuji a až vydáš jednou nějakou knížku, tak mi jí doporučeně pošli.
btw: Adresu dodám později. :D :D :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement