April 2013

I'm sorry I''m being necessarily happy.

18. april 2013 at 16:36 | Hanča. |  Diary
Omlouvám se, že jsm se dlouho neozvala. A taky možná dlouho neozvu. Venku je krásně a mně se vrátil ten starý duch, který ve mně vždy přebýval. Mám se dobře a přemýšlím nad věcma, které bych mohla dělat. S kým bych je mohla dělat. A hlavně o tom, že už nemůžu sedět zavřeá sama. To je pro mě pokrok, takže jsem spokojená.
:) See you soon, hopefully.
Tumblr_mlgg7hramh1snhmvho1_400_large

Left Alone To Cry | překlad | 3

5. april 2013 at 19:30 | Hanča. |  Left Alone to Cry
Mirror on the wall
Z Niallova pohledu
Slyším nějaký hluk. Přední dveře se otevírají a v domě se ozývají kroky.
Otevřu oči a uvědomím si, že se stále nacházím v tom malém, dřevěném domku v Mullingaru. Paul mě nepřijde brzy ráno probudit. Kluci tu nikde nejsou, neříkají vtipy a nic nedělají. Jsem teď sám.
Kroky se přibližují k pokoji, ve kterém jsem.
Opatrně vylézám z postele a dveřmi nakukuji ven. Na konci haly jsou dvě mladé ženy. Co tady sakra dělají?

The moment when it's already past and you're drowning.

4. april 2013 at 17:55 | Hanča. |  Stuffs
Okamžik, kdy cítíte těžké okovy, které vás táhnou prudce ke dnu. Už nikde v dáli nevidíte ani srpeček světla, ani kousek naděje, která by vás mohla vytáhnout z trápení. Topíte se v něčem, co vás ničí zvenčí i zevnitř a už ani nedoufáte v šťastný konec.
Ale někdy musíme někde hluboko v myšlenkách najít něco, co razjasní naše předpoklady a změní náš úhel pohledu. Všechno nemůže být nikdy černé, vždy existuje něco šťastného v naší minulosti, přítomnosti a nebo vzdálené budoucnosti, co nás dokáže nakopnout dál, postavit na nohy a vytáhnout z temných vod zoufalosti. Nikdy neztrácejme naději, protože nevíme co by se stalo, kdybychom si opravdu sáhli na dno. Vždy může být hůř, stejně jako vždy může být lépe.
Tumblr_mkp62fqdlk1rq785io1_500_large
Nikdy nezapomínejme na to, kým doopravdy jsme. Nebyli jsme narozeni pro to, abychom se stali někým jiným, než sami sebou. Máme v sobě každý něco jedinečného, co nás dělá zvláštními osobnostmi a bez té malé, třeba i na první pohled nejasné, kouzelné věci by bylo vše jinak. Nesnažme se ztratit v tom, co si o nás ostatní myslím, nebo jak nás chtějí změnit podle jejich představ. Život je jen jeden a ubíhá rychleji, než si uvědomujeme.

Wreck this journal.

1. april 2013 at 13:48 | Hanča. |  Stuffs
Kniha, kterou si koupíte za tím účelem, abyste ji zničily. Je to úžasná věc. Dokážete si na spoustě stránek vybít vztek, udělat si radost, zapsat a nebo vykreslit okamžik, na který nechcete zapomenout. Chvíle, kdy otevřu tento deník, svět pro mě mizí a já si užívám tu chvíli toho, že nic neexistuje. Jen já a pocity.
Máte někde z vás tuto knihu? Ráda bych vám ukázala tu svou.
Tumblr_mkhffzs9ja1rkk1mbo1_1280_large