Diary

hello there

20. january 2018 at 22:20 | hanča.
Zdravím.

Nejsem si úplně jistá, jestli minulý článek měl znamenat můj návrat. Možná i ano. Ale ve skutečnosti mě mrzí, že v tomto blogovacím světě už nejsou ty osoby, kvůli kterým jsem to vlastně dělala. Všichni přátelé postupně přestali spravovat své blogy, stejně jako jsem přestala já, a na tom není vůbec nic špatného. Ale asi navždy mě bude zajímat kde jsou, co dělají a kým se stali. Jestli dosáhli toho, čeho chtěli. Jestli v životě zakopli, jestli bojovali, jestli byli smutní a šťastní. Jak žili.

A třeba se to jednou dozvím. Věřím, že někdy budu mít šanci znovu potkat nebo si jen napsat s lidmi, se kterými jsem se tu dřív znala. A kdo ví, třeba si i všimnou, že jsem se vrátila a dají o sobě vědět.
life, quotes, and love image

Každopádně, nevím, jak tu znovu začít. Posledních pár dní mám takové docela nostalgické chvilky a baví mě procházet tento starý blog, myšlenky, které jsem zde zanechala a teď se k nim můžu vrátit a divit se nad tím, co se mi dřív honilo hlavou. Ale je to skvělá věc, alespoň se můžu podívat, jak jsem se před pěti lety cítila. Můžu sledovat, co jsem bývala za člověka a porovnávat s přítomností.

what have we become

19. january 2018 at 9:50 | hanča.
It's been almost five years since I uploaded the last article. But it definitely hasn't been five years since I checked this blog. I have been coming here throughout the years, seeking any new comment, wondering if there is still someone out there who thinks of me. I was checking the blogs of my souls here to see what they do in their personal life.

And within these years, I have always thought about writing a new article. But I just didn't feel it. It wouldn't be from my heart. As you might guess, many, so many things have changed in my life. It turned upside down and then back again and then left to right and to the moon and back, I have had the privilage to meet so many great people, to travel to so many magical places and to experience many moments in my life I know I will remember for life.

But most importantly, I have had the chance to find love. If you knew me before or if you didn't, it doesn't really matter, because everyone seeks love. Everyone is wandering out there, trying not to feel so alone. And I was one of those people, wishing I would have found the love of my life, but the odds were always against me because I hadn't been able to experience love before.

And then he came. It wasn't something that I changed. It wasn't the fact that I matured in any way. I truly believe the secret is hidden in the one person who actually changed the perspective of my love life. It happened three years ago and we have been together ever since. Madly in love.

I have lost weight. I actually managed to achieve this last year and I have never been more proud of myself, because I did it the right way for the first time. I actully enjoyed the ride and I am so grateful that I had him to encourage me through the whole process and never leave my side.

So here I am, finally writing this article because now I feel that it is worthy. That I have something to tell the world and it indeed means something. And I am happy.

Oh, if you could see me now.

23. may 2013 at 17:47 | Hanča.
Někdy si představuji jaké by to bylo, kdyby mě nyní mohla vidět osoba, která již nežije. Jestli by se nademnou zamyslela a byla by pyšná na to, kým jsem se stala. A co bych udělala já, kdybych měla tu možnost ji znovu vidět? Nejspíš bych ji pevně sevřela v náručí a už nikdy bych ji nechtěla pustit, nenechala bych ji znovu odejít.
Babička. Ona bývala tou, ke které jsem vždy vzhlížela, vždy jsem milovala být v její blízkosti a vždy jsem trpěla, když trpěla ona.
Takový člověk, který pro vás znamená tolik, že soucítíte s ním, takových lidí na světě tolik není. Je těžké jej najít, někoho, kdo vám bude rozumět beze slov.
Large
Taky máte někoho, kdo vám neskutečně chybí a vy víte, že už už nikdy neuvidíte? Může to být kdokoliv, mazel, přítel, někdo z rodiny, kdokoliv, kdo pro vás něco znamenal. Přemýšlíte nad tím, jestli vás odněkud sleduje a myslí na vás? Nad tím jaké by to bylo, kdyby bylo vše tak, jako to bývalo dřív?
Myšlenky a pocity, které neovládneme, přivádí nám hezké vzpomínky na někoho, koho jsme milovali.

Not an ending and not a beggining.

21. may 2013 at 0:40 | Hanča.
Nebudu se omlouvat, jsem such a bad, bad girl!
Víte, venku je prostě krásně, hezké počasí se znovu ukázalo a i přesto, jak se to někdy dokáže posrat deštěm a zimou, tak je to úžasný. Třeba miluju bouřky, je tu někdo, kdo by sdílel stejný pocit? Když obloha burácí a každým okamžikem vzduch protne ta pronikavá záře blesku? Déšť bičuje do střechy, vy si pustíte nějakou píseň a jen prostě mlčky nasloucháte? Možná jsem jenom hodně veliký snílek a šílenec. :)
Large
Chci tedy říct, že jsem zpět. Nevím, jak intenzivně a nevím, na jak dlouho, jen cítím, že s vámi a s blogem, plným mých emocí, zase znovu potřebuji být. :) Takže se mě zase na chvíli nezbavíte, jakkoli bude krátká či dlouhá. Hanča se vrátila ve velkém! S naprosto obměněnou dobrou náladou a úsměvem ve tváři.

I'm sorry I''m being necessarily happy.

18. april 2013 at 16:36 | Hanča.
Omlouvám se, že jsm se dlouho neozvala. A taky možná dlouho neozvu. Venku je krásně a mně se vrátil ten starý duch, který ve mně vždy přebýval. Mám se dobře a přemýšlím nad věcma, které bych mohla dělat. S kým bych je mohla dělat. A hlavně o tom, že už nemůžu sedět zavřeá sama. To je pro mě pokrok, takže jsem spokojená.
:) See you soon, hopefully.
Tumblr_mlgg7hramh1snhmvho1_400_large

Was it easy to forget it all? Seems like.

31. march 2013 at 12:27 | Hanča.
Každý máme někdy chvíli, kdy jsme opravdu sami sebou. Představte si, že jste teď úplně sami. Nikdo vás nijak nevyruší. Zavřete oči a přemýšlejte nad vším. Nad vaším životem, minulostí, budoucností, co se stalo, anebo možná nikdy nestane. Nad přáteli, nad dnešním ránem, nad tím, co jste měli k obědu. Nad tím, jak hluboce vám bije srdce, nad tichem, které vás obklopuje. Otevřete mysl a přemýšlejte nad nad vším a nad ničím.
Ničím se nenechte omezovat, vpusťte si do uší vaší oblíbenou melodii a nechte se vést. Kam vás dovedou myšlenky, pokud jim povolíte uzdu? Na chvíli se uvolnit a vzpomínat, dumat a ničím se nestresovat. Všechno a nic.
Jaký je to pocit?
15406_400286843382716_847795561_n_large
Včera jsem přemýšlela nad tím vším, co se mi v průběhu dvou let stalo. Vždy jsem byla člověkem, který musel být ve středu pozornosti. Znal každého a s každým se ihned dal do řeči. Nedokázal chvíli postávat na nohou a když byl sám, začalo mu to lézt na mozek a hledal společnost. A co ty dva roky změnily? Jsem samotář. Jsem introvert. Jsem někdo, kdo nehledá ostatní a je radši sám.
Proč to takhle skončilo? Co tak moc změnilo mé vnitřní já k tomu, abych dopadla takhle? Furt jsem to já, mám ráda své přátele. Ale dejte mi vybrat mezi samotnou procházkou v lese s dobrou hudbnou v uších nebo návštěvy kamarádky, a já si vyberu samotu. Proč.

Nothing compares to the hatred I can feel.

29. march 2013 at 22:12 | Hanča.
Ozývá se unavená, z půli naštvaná a z půli šťastná Hanča.V hlavě mi nepříjemně třeští a mám pocit, že za chvilku ze všeho napětí už vybouchnu.
Mamka furt lítá po celém domě a stresuje se kvůli Velikonocím. Za okny sníh. V pokoji bordel. Do toho mi tu řve na plný pecky moje andulka a k tomu se přidává moje lehce podprůměrná inteligence. Notebook vypovídá ze služby, celou postel jsem si zlila vařicím čajem(díky bohu, že jen postel). Ano, správně, takový běžný den po mém boku. Nenávidím Velikonoce.
Svátky oslav jara. :D No nezní to fantasticky?
523528_352725838162185_186594158_n_large
Cítili jste se někdy spokojení sami se sebou? S tím, jací jste zvenčí i zevnitř? Shlédli jste někdy vaši osobu v zrcadle a naplno si věřili? Věděli, že vy za to stojíte?
Jednou ve škole se nás učite pta, abychom se obodovali na stupnici od 1 do 10 (10 je nejvíce), jak jsme spokojení sami se sebou. Zahrnuje to vzhled, inteligenci, výstup, vytrvalost, štěstí - prostě TEBE.
Ale já... ať přemýšlím nad vším, nemůžu si dát víc než 4 body. Výš to nejde... a nepůjde.
Kolik byste si dali vy?

You better run.

26. march 2013 at 18:50 | Hanča.
Ten pocit, když vás něco neskutečně štve a vy jen tiše přivřete oči a dusíte v sobě vztek. Protože víte, že tohle je t nejlepší cesta. Poslední dobou ohle zažívám dost často. Prostě jen slyším, jak mi někdo něco říká a nemůžu to vystát. Stisknu pěsti k sobě a přeju si, abych nevystartovala.
Být cholerikem je někdy dost nevyzpytatelné. :D
Tumblr_mjyz7p1mmm1s0ji1jo1_500_large
Proč se nedá štěstí koupit? Proč si prostě nevezmeme do kapsy dvacet kaček a nezajdeme do nějakýho obchodu? Proč si nemůžeme koupit lásku a úspěch? Podepsat nějakou smlouvu a vědět, že se nám tenhle týden podaří? Achjo, někdy přemýšlím nad hovadinama. :D

Regrets.

20. march 2013 at 22:54 | Hanča.
Jaj, zdravím. Pár dní jsem nic nenapsala, jelikož k tomu nebyla nálada. Kdybych řekla, že nebyl ani čas, to bych lhala. Poslední dobou kašlu úplně na všechno, školu, všechno. Prostě jsem nějak ve vlastním světe a je mi všechno ukradnuté.
Ráda bych vám dnes napsala článek, který bude obsahovat pět okamžiků, slov, momentů, kterých lituju.
Tumblr_mjvd13c0th1qz4d4bo1_500_large
1. Lituju toho okamžiku, kdy jsem se rozhodla jít na gymnázium. Ano, teď bych si vybrala jinak, ale předtím jsem vůbec nevěděla, kam mám jít. Teď tu trčím a vím, že nezapadám. Není to to, co chci dělat. Radši jem se dřív mla zabývat angličtinou.
2. Když jsem se chovala jako úplný pitomec, a poslala jsem k vodě jednoho z kluků, který mě upřímně miloval. Byla jsem sobecká a bylo mi jedno, co dělám. Teď bych všechno udělala jinak

The crap out of me.

17. march 2013 at 9:29 | Hanča.
Sen. Něco, co vlaastně není skutečné, ale my dokážeme přemluvit naší mysl v to, aby tomu věřila. Dneska se mi zdála příšerná noční můra, která do mého spánku přišla už podruhé za můj život. Nikdy se mi nestalo, že by se mi nějaký sen vrátil, ať jsem třeba sebevíc chtěla. Ale tohle, tohle bylo děsivé. Nesnáším ten pocit zoufalosti, když se snažíte utéct a nejde vám ovládat scénář, který je ve snu dán.
269316_545330895507889_1108861189_n_large
Taky si někdy doma zpíváte, když nikdo není na blízku? Občas lituju sousedy a lidi, co prochází okolo. nebo i když, mají úplně zadarmo moje profesionální pěvecké vystoupení, ještě by měli být rádi.
Baví mě si vytáhnout kytaru, zasednout a prostě si zpívat a hrát do té doby, než chytnu nějakou lepší náladu.
 
 

Advertisement
Reklama